Dýchací soustava

Dýchací  soustava slouží k přívodu kyslíku do krve a odvodu oxidu uhličitého, který je z těla odstraňován při výdechu. Rozlišujeme dýchání vnější, při kterém dochází k výměně plynů mezi plícemi a krví, a dýchání vnitřní, kdy probíhá výměna plynů mezi krví a tkáňovými buňkami. Průchod kyslíku do plic umožňují horní a dolní cesty dýchací. 

Horní cesty dýchací tvoří nos, dutina nosní a nosohltan. Dutina nosní filtruje, zvlhčuje a otepluje vzduch. Nosohltan je horní část hltanu, součástí jsou mandle a vyústění Eustachovy trubice (spojení se středním uchem). 

Dolní cesty dýchací tvoří hrtan, hrtanová příklopka, průdušnice, průdušky a plíce. 

Vzduch vdechujeme ústy a nosem. Z dutiny nosní proniká do vedlejších nosních dutin. V dutině se oteplí, zvlhčí a zbaví nečistot. Dále proudí do nosohltanu. Ve vstupu do hrtanu se nachází hrtanová příklopka, která znemožňuje, aby se polykaná potrava dostala do dýchacích cest. Hrtan tvoří několik vzájemné pohyblivě spojených chrupavek, z nichž největší je chrupavka štítná, zvaná "ohryzek". Další jsou chrupavky hlasivkové, na něž se upínají hlasivkové vazy. Jejich různý průsvit umožňuje vznik zvuku, který je pak upravován jazykem, patrem a rty. Tak vznikají řeč a zpěv. Čím více jsou hlasivky napnuté, tím vyšší tón vydávají. Hlasitost závisí na síle proudění vzduchu hlasivkami. Barva hlasu vzniká rezonancí ve vedlejších dutinách nosních a kostí lebky. 

Z hrtanu vzduch proudí do průdušnice dlouhé přibližně 10 - 12 cm a vyztužené 16 - 20 prstencovými chrupavkami. Průdušnice se za hrudní kostí dělí na pravou a levou průdušku, které vstupují do plic a dále se dělí na průdušinky ústící do plicních váčků. 

Plíce mají šedorůžovou barvu a kuželovitý tvar. Jsou uloženy v dutině hrudní a pokrývá je poplicnice. Hrudní dutinu vystýlá pohrudnice. Pravá plíce se skládá ze tří laloků, levá ze dvou. Základní funkční jednotkou je plicní sklípek, kde probíhá výměna dýchacích plynů. 

Výměna plynů mezi vnějším prostředím a krví se nazývá plicní ventilace. Dýchání je rytmické a automatické, můžeme je ovlivňovat vůlí. Fáze dechu, vdech a výdech, umožňuje činnost dýchacích svalů. Hlavní jsou bránice a mezižeberní svaly.

Počet vdechů a výdechů za minutu se nazývá dechová frekvence. Dospělý člověk se nadechne asi 16 - 18krát za minutu, dítě 20 - 26krát. Dechová frekvence se automaticky mění podle hladiny kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Jestliže při velké námaze nestačí přísun kyslíku pokrýt potřebu pracujících svalů, probíhá svalová činnost v situaci nazývané kyslíkový dluh, který se vyrovnává zrychlením dechu. 

Při dýchání se do dýchacích cest mohou dostat látky, které dýchání člověka omezují. Poté se objevují obranné reflexy - kýchání a kašlání. 

Mezi onemocnění dýchací soustavy patří např. astma, tuberkulóza, bronchitida (zánět průdušek), rakovina, angína, zápal plic.