Pohyby kontinentů

Litosféra je pevná vrstva tvořená kůrou a horní částí svrchního pláště. Sahá do hloubky 100 - 150 km. Skládá se ze samostatných bloků, které spolu navzájem souvisejí a posunují se vůči sobě. Nazýváme je litosférické desky. Jejich pohyb umožňuje plastická vrstva zvaná astenosféra, která zasahuje až do hloubky 400 km.

Litosférické desky se odlišují stavbou. Ty, které tvoří pouze oceánská kůra, se označují jako oceánské, desky nesoucí kontinenty jako kontinentální.

Hranice mezi deskami jsou trojího typu. Desky se buď od sebe vzdalují, nebo se pohybují proti sobě (dochází k jejich kolizi nebo podsouvání jedné pod druhou), či se pohybují v protisměru vodorovně vedle sebe.

Obr. 2 Pohyby litosférických desek

            1. Podsouvání jedné pod druhou

            2. Vzdalování desek

            3. Kolize desek

            4. Pohyb v protisměru vodorovně vedle sebe

Podsouváním jedné desky pod druhou vznikají hlubokomořské příkopy a sopky. Při střetávání dvou desek se podsouvá oceánská pod pevninskou.  Kolizí dvou kontinentálních desek se vytvářejí mohutná pásemná pohoří, jako jsou Alpy nebo Himaláj. Mezi některými deskami dochází pouze k protisměrnému vodorovnému posunu podle hluboké trhliny, kterou označujeme jako zlom. Nedochází při něm ke kolizi ani ke vzdalování desek, vzájemné drhnutí jejich okrajů je však zdrojem zemětřesení. Nejznámějším příkladem je zlom San Andreas v Kalifornii.

Před 250 miliony let existoval pouze jediný superkontinent nazývaný Pangea. Jeho rozpadem vznikly dnešní kontinenty a oceány.