Lišejníky

Lišejník tvoří dva organismy, které jsou v symbiotickém vztahu - houby a zelené řasy nebo sinice. Tyto rozdílné organismy zastoupené v lišejníkové stélce tvoří jednotný celek. Houbová vlákna dodávají řasám vodu a minerální látky a chrání je před suchem. Řasy vytvářejí při fotosyntéze organické látky, které využívají i houbová vlákna.

Podle vnějšího tvaru rozlišujeme tři základní typy stélek. Korovitá stélka přirůstá celou plochou ke skalnímu podkladu, např. mapovník zeměpisný. Od podkladu odstává lupenitá stélka, např. terčovka bublinatá. Keříčkovitá stélka bývá větvená, odstává od podkladu a tvoří keřík, např. dutohlávka sobí.

Lišejníky se rozmnožují úlomky stélky nebo pomocí klubkovitých útvarů menších než 1 mm (shluk řas opletený houbovými vlákny).

Lišejníky se vyskytují na kůře stromů, na holé půdě, na kamenech, na skalách i na zdech. Mohou žít i v místech s nepříznivými podmínkami. Potřebují nepatrné množství živin, vlhkost, vzduch a světlo. Odolávají výkyvům teploty i suchu. Rostou velmi pomalu. Většina lišejníků je citlivá na látky znečišťující ovzduší, proto se určité druhy uplatňují jako ukazatelé čistoty ovzduší - bioindikátory.

Slouží jako potrava různých živočichů, je možné z nich získávat cukr, alkohol a barviva. Používají se při výrobě parfémů a antibiotik.