Lichokopytníci

Lichokopytníci mají prsty na nohou zakončeny kopytem, počet prstů je různý. Nejčastěji mají jeden (kůň) nebo tři (nosorožec). Váhu nese vždy prostřední prst. Lichokopytníci jsou dobří a rychlí běžci. Jsou to býložravci.

Kůň domácí vznikl domestikací (zdomácněním) divokých koní. Člověk vyšlechtil několik plemen k různým účelům (práce, dostihy....).

Zebra stepní obývá ve velkých stádech africkou savanu. Pruhy na těle zebry slouží k maskování zvířat v chvějícím se horkém vzduchu.

Mezi africké lichokopytníky patří také nosorožec. Můžeme se s ním setkat i v jihovýchodní Asii. Na nose mají roh, některé druhy mají rohy dva. Tělo kryje velmi silná kůže. Nosorožci patří mezi ohrožený druh, jejich rohy bývají často kořistí pytláků.

V severovýchodní Africe žije také osel africký, z něhož pochází osel domácí. Je používán na těžkou práci, vydrží dlouhodobou zátěž, stačí mu chudá rostlinná strava a málo vody.

Ve Střední a Jižní Americe a v Asii žije tapír. Protože ubývá jejho přirozené prostředí, tropický les, řadí se tapír k ohroženým druhům. 

Kůň Převalského je údajně jediný do současnosti přeživší divoce žijící druh koně. Ve volné přírodě byl na přelomu 60. a 70. let 20. století vyhuben a přežil jen díky péči zoologických zahrad a dlouholeté mezinárodní spolupráci. Z rodokmenu všech žijících koní je zjevné,        že 70 % z nich má "pražského" předka. Zoologická zahrada v Praze chová koně Převalského od roku 1921 a od roku 1959 vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu.