Sopečná činnost
Sopečnou činnost řadíme mezi vnitřní geologické děje. V místech, kde je dosahováno vysokých tlaků a teplot nutných k roztavení hornin vzniká magma. Ve svrchním plášti se částečným tavením tamních hornin tvoří magma čedičové. Ve velkých hloubkách je vysoký tlak, proto se magma přemisťuje do míst s tlakem nižším, tedy směrem k povrchu. K tomu využívá hluboké trhliny v litosféře - zlomy.
Magma se vylévá na povrch jako láva nebo je vyvrhováno sopkami jako útržky lávy, které tuhnou při letu vzduchem. Podle velikosti útržků lávy rozlišujeme vulkanické bomby, lapilli nebo popel. Souhrnně je označujeme jako pyroklastika. Pokud čedičové magma utuhne již v hloubce, vznikne hlubinná vyvřelina, kterou nazýváme gabro.
Žulová magmata vznikají ve svrchní kůře. Při vrásnění zde dochází ke vzniku vysokých teplot, které mohou způsobit roztavení starších vyvřelých, usazených nebo přeměněných hornin, ze kterých vzniká magma. Protože se nejlépe taví křemen a živce, je toto magma bohaté na křemík. Při výstupu nedosáhne zemského povrchu a utuhne v hloubce několika kilometrů jako hlubinná vyvřelá hornina - žula. Pokud žulové magma pronikne až k povrchu, vytvoří výlevnou horninu, ryolit.
Magma tuhnoucí ve větší hloubce tuhne pomalu, minerály mají čas dobře vykrystalizovat. Na povrchu se magma naopak rychle ochlazuje a tuhne, minerály proto tvoří jen krystaly menších rozměrů. Často jsou pouhým okem nerozeznatelné.
Magma proniká hlubokými trhlinami v nadložních horninách zemské kůry nebo se pohybuje po hranicích mezi vrstvami. Utuhnutím magmatu na těchto cestách vznikají deskovitá tělesa, která označujeme jako žíly. Rozlišujeme žíly pravé, které procházejí vrstvami napříč, a žíly ložní, které sledují vrstevní plochy.
Sopka (vulkán) je místem výstupu magmatu na zemský povrch. Magma stoupající k povrchu se hromadí pod sopkou v magmatickém krbu, jakousi zásobárnou pro činnost sopky. Odtud vede sopečný komín (sopouch), jímž se magmatické produkty dostávají na povrch.
U štítových sopek se magma klidně vylévá z kráteru a ve formě lávových proudů stéká po svazích. Sypaný kužel vytvářejí sopky, které vyvrhují útržky lávy. Sopka, která může oba dva způsoby střídat se nazývá stratovulkán.
Sopečná činnost je doprovázena vývěry horkých vod, par a plynů z nitra Země.
Nebezpečí sopek spočívá především ve tvorbě pyroklastických proudů, lávových proudů, sopečných plynů a bahnotoků.