Sudokopytníci

Sudokopytníci mají jeden společný znak, hmotnost těla opírají o dva prsty, o třetí a čtvrtý. Ostatní jsou zakrnělé. Prsty jsou zakončeny dvěma rohovitými kopýtky. Sudokopytníci jsou většinou býložravci. Dělíme je na nepřežvýkavce a přežvýkavce.

Nepřežvýkavci mají jednoduchý žaludek a potravu nepřežvykují. Mají úplný chrup s mohutnými špičáky, které vypadají jako kly, např. prase divoké.

Prase divoké žije v našich lesích, je předkem prasete domácího. Je všežravec, potravu si vyhledává čichem.

V řekách a jezerech Afriky žije hroch obojživelný. Většinu života tráví ve vodě, v noci vylézá z vody a požírá rostliny. Životu ve vodě je dobře přizpůsoben, na prstech má plovací blány a ušní boltce a nosní otvory dokáže uzavřít. 

V suchých oblastech Afriky a Asie žijí velbloudi, v horách Jižní Ameriky žijí lamy. 

Přežvýkavci dostali název podle způsobu zpracování potravy, jsou to býložravci. Jejich žaludek se skládá ze čtyř částí, jsou to bachor, čepec, kniha a slez. Potrava se nejprve hromadí v bachoru, kde je částečně rozložena činností bakterií a prvoků (bachořci). Natrávená potrava se přesune do čepce. Odtud je po malých částech zvracena do dutiny ústní, kde je znovu dobře rozžvýkána. Dokonale mechanicky zpracovaná potrava se vrací zpátky do jícnu a do dalších částí žaludku - knihy a slezu. Ve slezu začíná chemické trávení.

Běžně chovanými přežvýkavci u nás je tur domácí, ovce a koza. V našich lesích se můžeme setkat se srncem a jelenem. Samci srnců i jelenů mají na hlavě parohy, které využívají při bojích o samice i k obraně. Koncem zimy parohy shazují.

Uměle vysazenými přežvýkavci jsou daňci a mufloni, kteří pocházejí ze Středomoří. V jižních Čechách se vytvořily stálé populace losů. V minulosti u nás žili zubři.

Mnozí přežvýkavci se vyskytují i v teplých oblastech světa. V Africe a v Asii můžeme spatřit mnoho druhů antilop, v savanách Afriky žijí žirafy.